úterý 22. srpna 2017

Ostružinový koláč s tvarohem


Tak recept, ten už tu opravdu dlouho nebyl. Jenže tenhle koláč doma zmizel snad do hodiny od upečení, tak jsem si řekla, že si ho musím poznamenat. A to už pár let dělám takhle virtuálně. 
Všechny nasyslené ročníky Apetitů a dalších kuchařských časopisů jsem vyhodila (i když s těžkým srdcem), protože jsem se do nich už pár let ani nepodívala. Ostatně všechny recepty už jsou online, takže...
Ostružiny jako takové moc nemusím. Stejně jako rybíz a angrešt. A tak se mi do pečení moc nechtělo. Ale dostali jsme je, tak než bych je zplesnivělé vyhodila, pustila jsem se do něj. A protože jsem si ty ostružiny chtěla nějak vylepšit, pídila jsem se po receptu s tvarohem. Ten já totiž ráda.



Recept jsem si nakonec trochu uzpůsobila podle svého, protože mi některé suroviny chyběly, jiné přebývaly a tady je:


190 g hladké mouky
90 g změklého másla
250 g polotučného tvarohu ve vaničce 
(tučný ale bude určitě ještě lepší :))
125 g krupicového cukru
2 hrsti ostružin (nebo dle libosti)
2 vejce (bílky a žloutky zvlášť)
1/2 kypřicího prášku
1/2 sáčku vanilkového  cukru
cca 2 lžíce mléka
kůru z půlky citronu

Změklé máslo utřete s cukrem a postupně po jednom přidejte žloutky. Do směsi vetřete tvaroh, vanilkový cukr a citronovou kůru. Zřeďte vlažným mlékem a opatrně promíchejte. Do druhé mísy prosijte mouku s kypřicím práškem. V původním receptu je mouka polohrubá, ale já prostě ve většině případů peču z hladké. Těsto je pak mnohem jemnější. Přisypte k základu těsta a důkladně promíchejte. Bílky ušlehejte do tuha a nakonec je opatrně vmíchejte do těsta. Těsto přeneste do vymazané a strouhankou vysypané formy o průměru 24 cm a poklaďte ovocem, které ještě trochu posypte krupicovým cukrem. Pečte asi 30 minut v předehřáté troubě na 180°C. 





P.S. A v pátek budou zase nějaké novinky z eshopu...

čtvrtek 27. července 2017

Lapu do zásoby


Minulý týden jsem dokončila první část nových lapačů. Další mě ještě čeká. Finišuju výrobu před nástupem do práce (pomóóóóc). To vůbec nevím, kolik času nazbyt mi bude zbývat, než si s klukama zvykneme na nový režim. A Bruňa než si zvykne na školku. Mám z toho docela hrůzu, ale snažím si to moc nepřipouštět. Ze všech stran totiž slýchám, že je to docela šrumec ze začátku.
Snad bude všechno v pohodě, a to i kluci, kteří budou ve školce spolu, jako parťáci a mě po nocích snad vyjde čas ještě tvořit do eshopu. Tak nám držte palce. 
Lapače jsou ke zkouknutí zde: http://www.myhomestyle.cz/lapace-snu/ a nějaké info a fotky ze zákulisí jsou tady na blogu eshopu.



 


čtvrtek 20. července 2017

Pokojík pro kluky # 1

KONEČNĚ !!! 
První dva týdny v srpnu u nás bude probíhat menší rekonstrukce. Budeme totiž rušit pracovnu (a odkladovnu věcí) a dělat z ní naší ložnici. A z poměrně velké ložnice budou mít kluci pokojík. 
Pryč se spaním jako sardinky v manželské posteli. Tedy takhle si to aspoň maluju, ale realita bude asi trošku jiná. Sice už kluky nějakou tu dobu připravuju na to, že máma s tátou budou mít novou ložnici a že oni budou mít svůj pokojík a večer budou usínat "sami" ve svých postýlkách, ale Bobík mě už stejnou dobu ujišťuje, že to teda nééé, mami. A já mu zase dokola vysvětluju, že v pokojíku už nebude velká postel, kam se všichni vejdeme a že já se k nim do postýlky už nevejdu.
Realita byla dosud totiž taková, že se usíná u nás na manželské posteli a pak děti buď přeneseme (buď jedno nebo obě) a nebo je taky necháme spát s námi (to když je nepřeneseme hned a v noci už se nám pak do toho nechce, jak jsme unavení). Anebo k nám v noci přicestují sami, když se vzbudí. To přenesení je myšleno asi o dva metry dál, na jejich palandu, aby bylo jasno. Ale za měsíc, za měsíc už budeme mít zase svoji ložnici a svůj prostor (a ne deset centimetrů na okraji postele). Teda doufám...
A tak už plním svou nástěnku na pinterestu věcičkami, kterými klukům to jejich králoství zařídím. Něco už mám, něco (třeba jako psací stůl) uděláme z vlastních zdrojů a ostatní ještě dovymyslím. Při rekonstrukci totiž budeme vegetit u babičky a dědy, abychom tu nepřekáželi. Nejradši bych ho zařídila trochu v industriálním stylu, ale nevím, zda mi to projde. Barvy tam ale budou určitě. 
Lampičky a hrací kobereček se silnicí už čekají na své místo. Světelné kouličky už mám asi tři roky, ale ještě jsem je nepověsila. Rostoucí židličky přesuneme do pokojíku z kuchyně. Stůl vyrobíme jen z dřevěných "koz" a desky a poličky na knihy budou z takových dřevěných boxů. A na stěnách budou fotky a kresby dětí. Další vychytávky snad vyrobíme tak nějak "co dům dal". 


Já pro kluky chtěla medvídka. Oni chtěli postupně všechny,
až se tedy nakonec shodli na králíkovi:)


Drobnosti (třeba jako ty lampičky) jsem se nakoupila na AliExpressu. Vyjdou tam hodně levně (ono dneska koupit hezkou dětskou lampičku za přijatelnou cenu je docela oříšek) a já to navíc zkombinovala ještě se slevou přes Plná peněženka, takže to pak vyjde ještě levněji. Znáte tento cashback portál? Pokud se tam zaregistrujete a nákup na vybraných eshopech provedete právě přes něj (prostě do vybraného eshopu vstoupíte proklikem na Plnapenezenka.cz, třeba tady), získáte ještě další slevu, čili odměnu za nákup. Stačí pár větších nákupů a pár stovek je hned doma. 



O všech odměnách jste informováni emailem a na svém účtu v Peněžence pak vidíte celkový stav odměn. To mě, starýho šetřílka, baví. Musím říct, že těch eshopů, se kterými spolupracují (tj. kde můžete dostat slevu) je fakt hodně. Koukněte TADY. Můžete se dostat až na cashback 25% z ceny nákupu a to se fakt už vyplatí. Já to u AliExpressu měla za 5 % cashback. 
No a pokud byste chtěli udělat radost mě i sobě, zaregistrujte se tam přes tento odkaz a získáme odměnu oba. Vy už ji totiž dostanete jen za to, že se tam registrujete. A to chcete, ne?:)

A nakonec ještě pár dalších vychytávek do dětského pokoje. Za mě super...





Tento post je sponzorovaný a vyjadřuje pouze mou vlastní zkušenost a názor na danou věc/službu.

úterý 27. června 2017

Z popelnice do lednice


Nadpis trochu zavádějící, ale takhle přesně zní název německého dokumentu, který bych vám ráda doporučila. Dokument je to sice již šest let starý, takže jste ho možná už viděli, ale přesto ho tu chci těm ostatním, co ho neviděli, představit. Tyto skutečnosti je totiž třeba si připomínat donekonečna!
Dokumenty podobného typu mě vždy dokážou rozčílit. U tohoto jsem však nacházela navíc spoustu otázek. 
Dokument "Z popelnice do lednice" pojednává o nekonečném plýtvání potravinami obchodních řetězců (a zároveň jejich obrovskou "přezásobeností" ), které jsou v mnoha případech dané nejen ekonomickými normami, ale i těmi interními, které si řetězce vytvořili sami na základě poptávky lidí. Jen v zemích Evropské unie se vyhodí 90 milionů tun jídla ročně, což je dvojnásobek objemu potravy, která by stačila k nasycení všech hladovějících na světě. Více než polovina vyprodukovaného jídla se navíc nikdy nedostane na talíře spotřebitelů, ale končí v kontejnerech a na skládkách. A v Asii je ta situace ještě mnohem horší !
Jak uvidíte v dokumentu, i v pokrokových zemích, jako je Francie apod., se totiž v hypermarketech vyhazují prošlé potraviny, a to i ty, které jsou například ještě týden v záruce. Stejně tak je to se zeleninou a ovocem. Tam je situace ještě absurdnější. Když okurka nemá předepsaný rovný tvar, na pulty se vůbec nedostane. Stejně je to například s málo červenými rajčaty. Chleba upečený navečer je druhý den ráno vyhozený a jde do lisu. Nikdo se nezabývá tím, že by tyto potraviny mohly ještě někomu posloužit. 
Ano, z některých potravin se potom vyrábí krmivo pro zvířata, ale vše už je chemicky zpracované a v úplně jiné, kdo ví jaké, podobě. Anebo se používá na výrobu bioplynu. To je sice fajn, ale miliony lidí a zvířat nemají co jíst. Nehledě na vykořisťování Afričanů a ničení jejich krajiny s fatálními následky.
Proč však tyto potraviny, leckdy v naprostém pořádku, neputují třeba do armády spásy či podobných organizací, nebo do obchodů, které prodávají zboží po záruce (ano takové existují a je v nich občas docela narváno) a ovoce a zelenina třeba do ZOO apod.? Spousta lidí žije doslova „z ruky do pusy“ (někdy ani to ne) a tyto potraviny by pro ně byly určitě velkou pomocí. 



V dokumentu je zachyceno i to, jak lidé chodí "nakupovat" do kontejnerů u obchodních řetězců. Najdou tam totiž naprosto nepoškozené potraviny (tedy když pominu, že ležely v tom kontejneru). Už i tady v ČR se tato "metoda nakupování" praktikuje. A já se ani tak moc nedivím.

Dnes v době moderních technologií, kdy se dá již velmi dobře vysledovat, co lidé kupují nejvíce a lze celkem snadno naplánovat zásoby, nechápu, jak mohou být tak nesmyslné směrnice a nadbytečnost potravin, o kterých v dokumentu hovoří.

Na druhou stranu, ten kdo vytváří poptávku, jsme my zákazníci (viz. rovné vs. zakřivené okurky apod.)  Jsme totiž stále více a více zhýčkaní. I proto tolik fandím projektům typu "Zachraň jídlo", kteří zachraňují nepopulární tvary ovoce a zeleniny a potravin vůbec. Určitě jejich facebook prozkoumejte a zajděte si k nim nakoupit.

Já jsem třeba nikdy neměla problém jíst jedno jídlo (rozuměj třeba oběd) dva dny po sobě. Jsou však lidé, kteří to striktně odmítají a den starého jídla by se nedotkli a tudíž zbytky končí v odpadu. Vzhledem k tomu, že jsme se přestěhovali na vesnici a jediný obchod, který tu máme, je ne úplně skvěle zásobená Jednota, nekupuji tudíž, nepotřebné věci, které občas koupím v hypermarketu. Sice výběr produktů není tak velký, aspoň tolik neutratím a jdu na jistotu. 

Na druhou stranu, pečivo u nás doma celkem zbývá. Já ho však využívám budˇna strouhanku, nebo z něj dělám večeři ve stylu „rohlíků ve vajíčku" nebo žemlovky anebo je nosím kozám, ovcím, které máme kousek od nás na louce, či je beru sousedům, kteří mají hospodářská zvířata, která pečivo (a také různé listy od zeleniny) zužitkují. Ostatně o tom, jak se já snažím žít ekologicky, jste si už mohli přečíst zde.

Závěrem si vypůjčím slova Antonína Tesaře z jeho recenze, a to: "Po zhlédnutí filmu Z popelnice do lednice už návštěva supermarketu nebude to, co dřív. A ostatně ani cesta s odpadkovým košem. "

Jak jste na tom s nakupováním a vůbec s konzumním způsobem života vy? Vyhazujete často jídlo nebo se snažíte jako já zbytky nějak rozumě zužitkovat?

čtvrtek 22. června 2017

Letní SOUTĚŽ o set psaníček


Chystáte se na dovolenou a chybí vám obaly na dokumenty nebo jednoduché psaníčko? Tak zkuste štěstí v soutěži o set dvou mých psaníček z polypropylenu. Jedno malé, o rozměrech 22 x 12 cm, na telefon, kartu, kapesníčky a klíče, které stejně dobře poslouží i jako kosmetická taštička a nebo penálek.  A to větší, pro složky velikosti A4 se pak hodí třeba na smlouvu s cestovní kanceláří a další cestovní doklady a potvrzení a nebo jako větší psaníčko. Jeho rozměry jsou 35 x 25 cm. 
Obě mají efektní kožený řemínek, který můžete zavázat hned několika způsoby. Já používám tři nejjednodušší, ale uzlů je mnoho, takže se kreativitě meze nekladou.



Líbí se vám ? A chtěli byste je? Stačí splnit jen tyhle dvě podmínky:
1. dát like fb profilu mého eshopu MY HOME STYLE zde a 
2. tady na blog pod tento soutěžní post napsat vaši emailovou adresu
Soutěžit můžete i na instagramu eshopu tj. dát like a napsat svůj email pod soutěžní post i tam ) nebo na FB a IG blogu, kde budu soutěž také prezentovat (tzn. lajkovat a napsat svoji emailovou adresu pod soutěžní příspěvek zde nebo zde ) a do soutěže pak můžete být zařazeni hned několikrát. 
Soutěž trvá do příštího pátku 30.6. Hned další den pak na fb eshopu vyhlásím vítěze, kterého určím pomocí generátoru náhodných čísel.





Tyhle tři základní uzly používám na psaníčku já. Vázat se však dají všelijak..